NAKLADATELSTVÍ ČESKÉHO LESA

Tvrz ve Lštění

STŘEDOVĚKÁ TVRZ VE LŠTĚNÍ

Nejzachovalejší věžová tvrz Plzeňského kraje

(10 km severně od Domažlic)

Tvrz ve Lštění je nejlépe zachovanou věžovou tvrzí v Plzeňském kraji. Kompaktně dochované zdivo věže obsahuje i výjimečně zachované dřevěné konstrukce jednotlivých pater i pozdně gotický dřevěný portál vstupu. Tvrz je nyní po rozsáhlé rekonstrukci, která probíhala v letech 2002–2005 na náklady majitele památkového objektu a za podpory Plzeňského kraje.

První historická zmínka o Lštění se vztahuje k letům 1362–1367, kdy zde rytíři z Mělnice položili základy k první kamenné stavbě. Na počátku 15. století získali Lštění rytíři Bohuchvalové z Hrádku zvaného též Lacembok, jehož pozůstatky leží nedaleko Staňkova. S rodem Bohuchvalů můžeme spojit i výstavbu současné věžové tvrze, která proběhla pravděpodobně na počátku 15. století. Tvrz, jež byla ve 2. polovině 15. století z neznámých příčin pobořena a vypálena, byla obnovena a o patro zvýšena. Stalo se tak zřejmě za Jana Bohuchvala z Hrádku. Dle dendrochronologického rozboru dřevěných konstrukcí proběhla tato přestavba kolem roku 1480.

Ve 20. letech 16. století přechází statek na Černíny z Chudenic, zároveň dosluhuje i tvrz, v jejíž blízkosti vyrůstá renesanční zámeček, který však po necelých 150 letech existence opět zaniká. Jeho půdorys byl odhalen archeologickým výzkumem v prostoru před vstupem do tvrze. Patrně již od počátku 17. století sloužila tvrz především k hospodářským účelům. K její definitivní přestavbě na sýpku dochází dle data v interiéru stavby roku 1769.

Mezi roky 1665–1895 ztrácí lštěňský statek samostatnost a je držen k okolním panstvím. Roku 1895 kupuje dvůr s polnostmi a lesy JUDr. Josef Starck, který ze Lštění vytvořil opět samostatný statek a v roce 1897 vystavěl u tvrze novodobý zámeček. V roce 1945 byl Starckům statek zabaven. Tvrz označená jako špýchar byla přidělena manželům Kaburkovým. Od jejich dědičky koupil tvrz (která byla v roce 1963 vyhlášena kulturní památkou) v roce 2001 současný majitel.

Věž tvrze využívaná jako skladiště byla po celou druhou polovinu 20. století neudržována. Zřícením hrozil krov, který musel být snesen a vyměněn. Náročná byla především rekonstrukce nejvyššího patra, jež obsahovalo kovovou nádrž vodojemu nesenou pěti traverzami a sklepa, který se při povodních v roce 2002 propadl. Další úpravy se soustředily na vyčištění a zajištění historických konstrukcí stavby. Rekonstrukce doprovázel archeologický výzkum, při němž byly objeveny pozůstatky renesančního zámečku, kuchyně, dvou linií vodních příkopů a četné archeologické nálezy, především stolní keramika a zlomky kachlů z gotických a renesančních kamen.

Obytná věž tvrze, vystavěná na mírně obdélném půdorysu, obsahuje 3 původní nadzemní podlaží a jedno nověji vložené patro. První patro obsahuje starý portál s kladkou pro zdvihání padacího mostu. Třetí patro s rekonstruovaným prevetem a štěrbinovými okénky bylo původním obytným patrem starší tvrze. Nad ním

vybudované čtvrté patro vzniklo mezi roky 1480–1481. Jeho okna jsou ve výklencích opatřena původními sedátky a zdivo pokrývají pozdně gotické kletované omítky se starými rytými nápisy. Interiér patra je doplněn replikami historického nábytku a rekonstruovanými kachlovými kamny. Kolem tvrze je částečně zrekonstruován vnitřní příkop.

V roce 2010 byl ve vsi Kbelnice vzdálené asi 40 km od Lštění rozebrán roubený špejchar, který byl převezen ke tvrzi a zde opět převezen. Dle dendrorozboru byl vystavěn z mohutných kmenů smrků a jedlí, které byly skáceny v letech 1730–1732. Stromy dosahovaly stáří 80–100 let a průřezu kmene až 40 cm. Nároží barokního špejcharu bylo zvýrazněno červenobílým kvádrováním. V menším oddělení této roubené stavby je dnes muzeum dendrochronologie (datování dřevěných prvků staveb podle letokruhů), patrně jediné na světě, větší oddělení využívají ovce.

Na tvrzi probíhají příležitostně různé společenské akce, komentované prohlídky, svatby, přednášky, divadelní představení atd.

Historie tvrze, jejích oprav a výzkumů je prezentována v knize Zdeňka Procházky „Tvrz ve Lštění, proměny jednoho rytířského sídla aneb jak se státi zemánkem“.